Kamera na domě vs. soukromí: Co může snímat a kdy vstupuje GDPR

Počet vloupání i sousedských sporů stále roste, a tak se není čemu divit, že čím dál víc lidí sahá po bezpečnostních kamerách u domů nebo bytů. Zákon to umožňuje, ale zároveň klade důraz na přiměřenost zásahu do soukromí ostatních. A pokud kamera zabírá prostor mimo váš pozemek, pravidla jsou ještě přísnější. Prakticky řečeno: čím přesněji zaměříte záběr jen na to, co skutečně potřebujete chránit, tím méně právních povinností vás čeká.

Kdy kamera ještě spadá pod soukromé použití

Zaměřuje se vaše kamera výhradně na váš pozemek a dům? Pak můžete být v klidu – na vás se GDPR nevztahuje. V tomto případě totiž jde o čistě soukromou záležitost. Nejste správcem žádných osobních údajů, nic neevidujete a nemusíte nic nikam hlásit.

Situace se ale mění ve chvíli, kdy záběr kamery přesahuje hranice vašeho pozemku. Pokud kamera snímá třeba chodník před domem, silnici, sousedovu branku nebo jinou cizí nemovitost, vstupujete do oblasti, kterou už GDPR upravuje. A s tím přicházejí i jasně dané povinnosti.

Co musíte řešit, když záběr přesahuje váš pozemek

Pokud vaše kamera snímá i prostor mimo váš pozemek, nestačí jen dobrá vůle. V takovém případě musíte mít ke zpracování osobních údajů jasný právní důvod. Nejčastěji se jedná o oprávněný zájem, například na ochraně majetku nebo zdraví.

Zároveň je potřeba o monitorování zřetelně informovat. Ideálním řešením je informační cedule, která upozorní na přítomnost kamery a zároveň poskytne přístup k detailním informacím o zpracování údajů.

Záběr by měl být vždy omezen pouze na to, co je skutečně nezbytné. Stejně důležité je jasně určit, kdo má ke záznamům přístup a jakým způsobem s nimi může nakládat. K odpovědnému nakládání s daty patří také vedení záznamů o jednotlivých činnostech zpracování a určení přiměřené doby, po kterou budou záznamy uchovávány.

Kam nasměrovat kameru a na co si dát pozor

Základní pravidlo je prosté: nastavte kameru tak, aby sledovala především váš vlastní pozemek. Veřejný prostor by se měl v jejím záběru objevit jen tehdy, když to má jasný a oprávněný důvod. Typickým příkladem může být monitoring vchodu do domu nebo bezprostředního okolí, odkud by mohlo hrozit reálné nebezpečí.

Naopak snímání sousedových oken, jejich zahrady nebo vstupních dveří je značně problematické. Pokud opravdu potřebujete širší záběr, například kvůli opakovanému vandalismu, je důležité mít pro takové řešení jasné a doložitelné odůvodnění. I tehdy by ale kamera měla snímat jen to, co je nezbytné pro ochranu.

Praktický tip k nastavení: Než kameru napevno nainstalujete, ověřte si, že nezachycuje cizí fasády, nenahlíží do oken a nesleduje příliš dlouhý úsek chodníku. V mnoha případech postačí drobná úprava. Zkuste změnit úhel nebo výšku umístění, přenastavit ohnisko, případně využít funkci maskování určitých částí obrazu.

Kdy se vás týká GDPR

Ve chvíli, kdy kamera zachytí prostor mimo váš pozemek nebo když systematicky pořizujete záznamy identifikovatelných osob, začínají pro vás platit pravidla podle GDPR. Stáváte se totiž správcem osobních údajů, a tím na vás přechází i konkrétní odpovědnost.

Co všechno musíte splnit:

• Vymezte účel zpracování: Typicky půjde o ochranu majetku, zdraví nebo života. Zároveň musíte být schopni doložit, že stejného cíle nešlo dosáhnout méně invazivními prostředky, jako je například lepší osvětlení nebo bezpečnostní zámky.
• Informujte o kamerovém systému: Použijte dobře viditelnou ceduli a doplňte ji o přístup k úplným informacím o zpracování.
• Zabezpečte záznamy: Přístup k nim by měly mít jen oprávněné osoby a systém by měl být chráněn před zneužitím nebo únikem dat.
• Nastavte dobu uchovávání: Záznamy je možné držet jen po nezbytně nutnou dobu. Obvykle se pohybujeme v řádu několika dnů, delší uchování je nutné pečlivě odůvodnit.
• Vytvořte záznam o činnostech zpracování: Tento dokument by měl obsahovat informace o správci, účelu zpracování, kategoriích osob a údajů, příjemcích, lhůtách uchování i o přijatých bezpečnostních opatřeních.

Kamery na rodinném a bytovém domě

V rodinném domě bývá situace zpravidla jednodušší, protože jako majitel spravujete pouze vlastní majetek. U kamer v bytových domech, kde rozhoduje SVJ nebo bytové družstvo, už ale vstupuje do hry víc pravidel. Posuzuje se hlavně nezbytnost, přiměřenost a právní důvod pro zpracování.

Většinou není potřeba získávat souhlasy všech vlastníků, pokud je možné instalaci opřít o jiný relevantní právní titul. Nejčastěji se jedná o oprávněný zájem nebo potřebu zajistit správu domu a společných prostor. Na rozdíl od souhlasu se tyto důvody nedají kdykoliv odvolat, což zjednodušuje správu systému.

Přesto ale platí jasná pravidla: kamery nesmí snímat vchody do jednotlivých bytů ani jiné čistě soukromé prostory. Všechny obyvatele domu je nutné o systému informovat a zároveň nastavit, kdo má přístup k pořízeným záznamům.

Co znamená sledování bez záznamu?

Pakliže kamera jen přenáší obraz, ale záznam se nikde neukládá, zpravidla se na vás GDPR nevztahuje. Stále ale pamatujte na ochranu soukromí. Kamery nesmí směřovat do míst, kde by mohly narušovat soukromí obyvatel (koupelny, šatny nebo vstupy do bytů). Jakmile začne kamera obraz automaticky ukládat, začínají pro vás platit všechny povinnosti správce podle GDPR.

Informační cedule a vrstvení informací

Každý, kdo vstupuje do monitorované oblasti, musí být dopředu informován. Cedule by měla být umístěna tak, aby ji nikdo nemohl přehlédnout. Ideálně ještě před tím, než vstoupí do samotné zóny. Smyslem je jednoduchá věc: každý má vědět, že prostor je monitorovaný, kdo za tím stojí a proč.

Na ceduli uveďte:

• kdo je správcem systému,
• za jakým účelem kamerový systém funguje,
• jaké jsou kontaktní údaje,
• a kde se lidé dostanou k podrobnějším informacím – například pomocí QR kódu.

Uchovávání a zabezpečení záznamu

Záznamy z kamer by se měly uchovávat jen po nezbytně dlouhou dobu. V praxi to znamená pouze tak dlouho, dokud je potřeba je vyhodnotit, případně předat policii nebo pojišťovně jako důkazní materiál. V bytových domech se zpravidla doporučuje doba uchování v řádu několika dnů, maximálně jednoho týdne.

Neméně důležitá je samotná ochrana systému. Ta by měla zahrnovat řízený přístup ke kamerám i záznamům, zabezpečený přenos dat a ochranu uložených informací. Samozřejmostí by měl být interní provozní řád a vedení záznamů o tom, komu a kdy byly záznamy případně předány.

Když sousedova kamera míří, kam nemá

Kamera souseda nesmí bezdůvodně snímat váš pozemek, okna, vstupní dveře nebo zahradu, pokud byste na základě těchto záběrů mohli být opakovaně a snadno identifikováni. Pokud se to děje, první krok by měla být snaha o domluvu. Zkuste souseda požádat, aby kameru upravil. Možná postačí změnit její směr, nastavit užší záběr nebo aktivovat funkci maskování určitých částí obrazu.

Když dohoda selže, máte dvě cesty, jak se bránit:

• Pokud jde o neoprávněné zpracování vašich osobních údajů, můžete se obrátit na Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ).
• V případě zásahu do osobnostních práv zvažte podání civilní žaloby.

Mějte na paměti, že ÚOOÚ obvykle nezasahuje do běžných sousedských sporů. Neplní roli mediátora při majetkových neshodách a do domácností fyzických osob, které nepodnikají, zpravidla nevstupuje.

Časté omyly a situace na hraně

Záznam zvuku zasahuje do soukromí výrazně víc než obraz. U domácích kamer je proto lepší mikrofon úplně vypnout, pokud k jeho využití nemáte opravdu závažný důvod. Jinými slovy, pokud zvuk není nezbytný pro objasnění konkrétní události, obejděte se raději bez něj.

Snímat celou ulici nebo velkou část veřejného prostoru bývá považováno za nepřiměřené. Pokud ale máte důvod, například opakované vandalství z určitého směru, mějte připravené konkrétní odůvodnění. Důležité je prokázat, že užší záběr by nestačil.

Záznamy z kamer nejsou určeny k volnému sdílení. Umisťovat je bez souhlasu na sociální sítě nebo je poskytovat třetím osobám může být v rozporu se zákonem, zvlášť pokud na nich lze někoho jasně poznat. S kamerovým záznamem je třeba nakládat citlivě a odpovědně.

Kontrolní seznam před instalací kamer

• Účel: Ujasněte si, co chcete chránit – majetek, vchod, auto nebo například přístupový chodník.
• Záběr: Kamera by měla zabírat pouze váš pozemek a jen nejnutnější část okolí, kde hrozí reálné riziko.
• Režim: Rozhodněte, jestli bude kamera jen přenášet obraz, nebo i nahrávat. Jakmile začnete uchovávat záznamy, vztahují se na vás pravidla podle GDPR.
• Informace pro ostatní: Připravte viditelnou ceduli, která upozorní na monitorovaný prostor, a zároveň zajistěte, aby byly dostupné podrobnější informace o zpracování.
• Zabezpečení: Chraňte přístup k systému silnými hesly, šifrováním a jasně určenými pravidly pro práci se záznamy. Mějte přehled o tom, kdo k nim přistupuje a kdy.
• Doba uchování: Záznamy uchovávejte jen po nezbytnou dobu. Obvykle stačí několik dnů. Pokud potřebujete delší dobu, mělo by to mít konkrétní důvod.
• Provozní řád: Sepište, kdo smí se záznamy pracovat, za jakých okolností a jakým způsobem. Pomůže vám to předejít nedorozuměním i případným pochybením.

Nepokoušejte zákon a dodržujte jasně daná pravidla

Domácí kamerový systém je v pořádku, pokud dodržuje zásady přiměřenosti. Měl by snímat váš majetek, uchovávat záznam jen po nezbytně dlouhou dobu, informovat dotčené osoby a chránit data před zneužitím. Jakmile kamera míří do veřejného prostoru nebo na sousedův dům, vztahuje se na vás režim GDPR.

U rodinných domů se doporučuje, aby kamera zabírala výhradně vlastní pozemek. V bytových domech, kde rozhoduje SVJ nebo bytové družstvo, je navíc potřeba stanovit interní pravidla, informovat obyvatele a vést evidenci přístupu k záznamům.

Pokud máte podezření, že sousedova kamera překračuje zákonné meze, nejprve se pokuste o dohodu. Pokud to nepomůže, můžete se obrátit na Úřad pro ochranu osobních údajů nebo případ řešit soudní cestou.

Nejčastější otázky a odpovědi

Můžu mít kameru namířenou na ulici jen tak „pro jistotu“?

Obecně ne. Snímat veřejný prostor je možné jen tehdy, pokud k tomu máte konkrétní důvod. Zásah do soukromí musí být přiměřený a odůvodněný reálnou hrozbou. Pokud už veřejný prostor zachycujete, měl by být záběr co nejmenší a musíte plnit povinnosti správce.

Jak dlouho mohu uchovávat kamerový záznam?Jen po dobu nezbytnou k vyhodnocení incidentu nebo předání záznamu policii či pojišťovně. U bytových domů se obvykle doporučuje maximálně jeden týden. Delší doba uchování musí být řádně odůvodněna.

Potřebuji souhlas sousedů?

Ne vždy. Pokud existuje jiný právní důvod, například správa domu nebo oprávněný zájem, plošný souhlas všech vlastníků není nutný. O instalaci ale musíte všechny obyvatele informovat.

Co když soused natáčí můj vchod nebo okna?

Začněte tím, že souseda požádáte o nápravu. Pokud to nepomůže, můžete se obrátit na ÚOOÚ ve věci porušování ochrany osobních údajů. Zároveň můžete využít i civilní ochranu u soudu, pokud jde o zásah do osobnosti.

Jak má vypadat informační cedule?

Měla by být dobře viditelná ještě před vstupem do monitorované zóny. Uveďte na ní, kdo je správcem systému, jaký je účel monitorování a kde najdou lidé podrobnější informace. Ideální je doplnit odkazem nebo QR kódem.